ČR - Leden bývá pro fitness centra tím, čím je prosinec pro maloobchod. Vrcholem sezóny. Po svátcích se lidé snaží napravit to, co kapr, cukroví a svařák pokazily. Posilovny se plní, permanentky mizí a běžecké pásy jedou naplno. Letos má ale tento tradiční lednový nápor nový rozměr. Vedle činek a rotopedů se do hry stále výrazněji zapojují i léky na hubnutí.
Češi si z Vánoc pravidelně odnášejí nejen dárky, ale i kila navíc – podle průzkumů v průměru dvě až pět kilogramů. Není tedy divu, že významná část populace vstupuje do nového roku s ambicí „něco se sebou udělat". Vzniká tak každoroční fenomén takzvaných ledňáčků. Statistiky jsou v tomto ohledu neúprosné: zhruba polovina nových členů fitness center skončí během prvních šesti měsíců.
Do tohoto zažitého vzorce v posledních letech vstoupil nový prvek. Léky původně vyvinuté pro léčbu diabetu 2. typu se rychle přesunuly z lékařských ordinací na titulní stránky médií a sociální sítě. Z medicínské pomůcky se stal fenomén, který mění způsob, jakým část společnosti přemýšlí o hubnutí.
Globálně jde o mimořádně výnosný byznys. Trh s těmito přípravky generuje obraty v řádu desítek miliard dolarů ročně a farmaceutické firmy jako Novo Nordisk nebo Eli Lilly se díky nim zařadily mezi nejhodnotnější společnosti světa. Léky typu Ozempic či Mounjaro slibují výrazný úbytek hmotnosti – a především bez nutnosti pravidelného pohybu.
Také v Česku po nich poptávka rychle roste. Zatímco v roce 2020 se prodalo přibližně 286 tisíc balení antiobezitik na předpis, v roce 2024 už jejich počet vzrostl na 957 tisíc. Přestože jsou tyto léky dostupné výhradně na lékařský předpis a zdravotní pojišťovny je hradí pouze při léčbě diabetu, nikoli při samotném hubnutí, Češi za ně utrácejí desítky milionů korun týdně. V zemi, kde má více než 60 procent dospělých nadváhu nebo obezitu, nejde o okrajový trend, ale o strukturální problém.
Na první pohled by se mohlo zdát, že léky na hubnutí představují pro fitness sektor konkurenci. Proč se potit, když lze hubnout injekcí? Jenže realita je složitější. Tyto přípravky sice snižují chuť k jídlu a vedou k rychlému poklesu hmotnosti, zároveň ale často znamenají i úbytek svalové hmoty. Právě zde se znovu dostává ke slovu pohyb. Podle doporučení Světové zdravotnické organizace má farmakologická léčba smysl pouze tehdy, je-li doplněna změnou životního stylu. Bez pohybu dlouhodobý efekt nepřichází.
Fitness sektor tak není vytlačován na okraj, ale spíše mění svou roli. Místo krátkodobého lednového hubnutí roste poptávka po udržení váhy, síle a kondici. Nejde už o to rychle shodit pár kilogramů, ale zabránit jejich návratu.
Změna je patrná i v tom, kolik jsou lidé ochotni za hubnutí zaplatit. Měsíční výdaje za farmakologickou léčbu se pohybují zhruba mezi 4 a 9 tisíci korun. Pro srovnání: měsíční permanentka do největší sítě fitness center v České republice, Form Factory, vyjde při ročním členství zhruba na 1 490 korun. Část populace tak volí výrazně dražší cestu, která bez změny chování sama o sobě trvalý výsledek nepřináší.
Leden zůstává vrcholem sezóny hubnutí. Nově však nejde jen o to, zda lidé zamíří do posilovny, nebo zůstanou doma. Do hry vstoupila farmakologie, která slibuje rychlé řešení. Čísla ale ukazují, že bez pohybu a změny chování jde spíše o drahou zkratku než o skutečné řešení.
