Karlovarský kraj - Od února stojí v čele Galerie 4, krajské galerie fotografie, nová ředitelka. Stala se jí Alice Šmídová, která ve funkci nahradila dlouholetého ředitele Zbyňka Illka. Jaké jsou její představy o směřování galerie, jaký má vztah k tomuto místu, ale i další informace se dočtete v našem rozhovoru.
Co pro vás osobně znamená jmenování do čela Galerie G4 a s jakými pocity tuto roli přebíráte?
Tuto roli vnímám jako velkou odpovědnost. Přebírám galerii, která už čtyři desítky let představuje ve fotografickém světě symbol stabilní kvality. Zároveň cítím, že je čas vdechnout jí novou energii, více otevřít její krásné prostory a ukázat, že může být místem pro všechny generace.
Čím vás G4 oslovila natolik, že jste se rozhodla ucházet se právě o její vedení?
Galerii G4 jsem začala intenzivně navštěvovat v roce 1999 a od té doby pro mě představuje instituci, ke které mám velmi osobní vztah. Zde jsem objevila lásku k fotografii a strávila inspirativní období, které formovalo můj profesní i osobní život. Galerie se tehdy ještě nacházela v Kamenné ulici a nás bavilo se potkávat, diskutovat, předávat si zkušenosti. Vzájemná inspirace mě přivedla ke studiu fotografie v Opavě na ITF. Vzniklo zde mnoho přátelství, která jsou pro mě dodnes zásadní. Bylo to přirozené rozhodnutí pokračovat v práci bývalého ředitele Zbyňka Illka, využít své profesní zkušenosti a kvalifikaci v oboru, který je mi blízký.
Jaká je vaše hlavní vize pro následující roky?
Výstavní program zůstane i nadále hlavní osou galerie. Ráda bych však rozšířila její aktivity o další projekty. Jednou z myšlenek je oživení pouličního festivalu Chebské dvorky, který by se měl uskutečnit již letos v červnu. Dalším krokem je vytvoření interaktivního prostoru pro tvůrčí dílny a vzdělávací programy zaměřené na fotografii, výtvarné umění a moderní technologie – například práci s digitálním obrazem či umělou inteligencí. Chtěla bych také navázat spolupráci se studenty regionálních grafických a fotografických škol při tvorbě originálních galerijních produktů, které by byly dostupné přímo v galerii. Málokdo navíc ví, že součástí galerie je i kavárna, kde vidím prostor pro lepší využití a větší otevřenost návštěvníkům.
Jak chcete oslovit nové návštěvníky, zejména mladší generaci nebo ty, kteří běžně galerie nenavštěvují?
Galerii vnímám jako místo setkávání lidí napříč generacemi, pokud jim nabídnete vhodný a atraktivní program. Umím si představit, že k nám přijdou prarodiče se svými vnoučaty a každý si zde najde to své. V tomto směru budu vycházet ze své dlouholeté zkušenosti ze školství. Spolupráci se školami považuji za důležitou edukační cestu – prostřednictvím workshopů a hravých forem se mohou děti i mladí lidé seznámit s různými fotografickými technikami, naučit se „číst“ fotografii, vnímat světlo, detail, linii, barvu a kompozici, nebo se jen jednoduše naučit chodit do galerie.
Vidíte prostor pro větší zapojení místních umělců a regionálních témat? Chystáte třeba i mezinárodní spolupráce?
Galerie má dlouhodobé vztahy například s Francií a Německem, na které bych ráda navázala a dále je rozvíjela. Nabízí se možnosti rezidenčních pobytů, společných setkání, workshopů i výstav, které mohou obohatit jak místní scénu, tak samotnou galerii.
Jak důležitá je pro vás spolupráce s dalšími kulturními institucemi, školami či neziskovým sektorem?
Galerie, muzea, kulturní centra, divadla, kina i neziskové organizace mají jedno společné – jsou tu pro lidi. Věřím, že by si měly vzájemně naslouchat, podporovat se a inspirovat. Na spolupráci se velmi těším a budu ji vždy ráda podporovat.
Jak byste si přála, aby Galerie G4 byla vnímána veřejností třeba za pět let?
Přeji si, aby Galerie G4 i za pět let stále patřila mezi významné a kvalitní fotografické galerie. Aby byla místem, kde lidé najdou nejen kvalitní umění, ale také prostor k odpočinku od každodenních starostí – místem, kde se kolemjdoucí rád zastaví a bude se cítit vítán.
Co byste chtěla vzkázat návštěvníkům galerie i těm, kteří se ji teprve chystají objevit?
V novém roce 2026 si každý z nás může dát nějaké předsevzetí. Nemusí to být nic velkého. Přála bych si, aby se lidé dokázali v každodenním shonu na chvíli zastavit, zajít k nám do galerie na výstavu, dát si kávu s přáteli a popovídat si o umění – nebo jednoduše o všem, co je právě zajímá.
